AKUPUNKTUM

NEMOCNÉ TĚLO NEBO DUŠE?

Moderní, civilizovaní lidé jsou naučení svěřovat své tělesné obtíže (poruchy funkce vnitřních orgánů) odborníkům na vnitřní lékařství. Na "nervy", duševní problémy (úzkostné stavy, paniky, fobie, výkyvy nálad, nutkání, závislosti, nespavost, zmatenost) jsou tu psychologové nebo "experti na mozek" : psychiatři.

Jakoby pod jedním rodným čislem žila pohromadě duše s tělem, ale každý po svém.

Není to jednoduché soužití. Zatímco srdce, plíce, játra, slezinu, ledviny, žaludek, střeva, i mozek si můžeme prohlížet na rentegenu, pod ultrazvukem nebo na operačním sále, duši nikdy nikdo neviděl.
A přesto, že si na psychiku nemůžeme sáhnout, může duše bolet.

Když člověk není ve své kůži, ztrácí půdu pod nohama, neví kudy kam, tělo přestává poslouchat.
Začne si dělat co chce.

Projevy neposlušného těla jsou velmi pestré :

Když je problémů příliš mnoho, trvají moc dlouho a člověk sám na ně prostě nestačí, stává se, že jde z nemoci do nemoci... a bloudí od lékaře k lékaři.

KOLIK LÉKAŘŮ POTŘEBUJE JEDEN NEMOCNÝ?

Moderní medicína kráčí vpřed cestou specializace.

Vnitřní nemoci léčí specialisté podle příznaků poruchy konkrétního orgánového systému ve specializovaných ambulancích a nemocničních odděleních. Tzv. praktický lékař de facto funguje jako dispečer / logistik, který distribuuje pacienty na patřičná místa.

Takže abecedně vzato:

A jako akné tak patří na kožní (dermatologii), alergie na alergologii, asthma na plicní (pneumologii), B jako brnění na neurologii... atd. Se zvoněním v uších dojdeme na ušní (ORL, otorhinolaryngologii), Ž jako žaludeční vředy si neseme na gastroenterologii. Čím víc pacient vykazuje různých příznaků, tím víc obejde specializovaných lékařů, tím víc obdrží poukazů na další vyšetření, tím víc receptů nese do lékárny a tím víc si kupuje tablet, pilulek, mastí a příbalových letáků varujících před vedlejšími účinky.

Přes veškerou snahu kvalifikovaných odborníků se může stát, že bolestí, stesků a obtíží neubývá, stav se nelepší a přitom z rentegnu, ultrazvuku, magnetické rezonance, ani rozboru krve nelze vyčíst odpověď proč. Neviditelná, neměřitelná porucha, která nemá zřetelný anatomický podklad dostane označení "funkční" a stále nespokojený pacient ve finále dostane doporučení k odborníkovi, u kterého ještě nebyl – k psychiatrovi.

A co udělá psychiatr, když všechna možná laboratorní vyšetření už proběhla a všechny zobrazovací metody již byly provedeny? Předepíše léky na duši.

Souvislost mezi rozličnými problémy jako je řekněme nespavost, hořkost na zažloutlém jazyku, pálení dlaní a plosek nohou, stěhovavý ekzém, trvalý pocit chladu, bílý výtok z rodidel, hemeroidy aj. moderní medicína nedokáže vysvětlit, a tedy ani léčit.

Na rozdíl od tradiční čínské medicíny.

Tradiční čínská medicína (TCM) popisuje a léčí poruchy zdánlivě vzdálených a nesouvisejících orgánů tisíce let, teorie TCM je v praxi ověřena na stamilionech nemocných. Tzv. celostní, holistická, psychosomatická medicína jako nové, okrajové odvětví západního zdravotnictví opatrně znovuobjevuje "celého člověka" až v několika posledních desetiletích.

ČÍNSKÁ ODPOVĚĎ NA SLOŽITÉ OTÁZKY

Tradiční čínská medicína nikdy neoddělovala nemoci duše a těla, tedy "internu" a "psychiatrii."

Jednota duše a těla je v čínském pojetí samozřejmý fakt.

Kořeny TCM vycházejí ze světonázoru založeného na kosmické rovnováze dvou principů, čili jednotě protikladů ženského pólu jing a mužského jang. Lidské tělo se zde nerozebírá na anatomické jednotky, nýbrž definuje funkci plných (cang, jinových) a dutých (fu, jangových) orgánů.

Mezi symbolickými orgány z okruhu 5 základních prvků (srdce = oheň, slezina = země, plíce = kov, ledviny = voda, játra = dřevo) koluje životní síla čchi po anatomicky nedefinovatelných, ale činných spojnicích - tzv. meridiánech, akupunkturních drahách.

Každý z pěti základních prvků vyjadřuje typická barva, chuť, pach, smysl, prst ruky a nohy, tělesná tkáň a také duševní kvalita. Srdce ovládá radost, plíce smutek, játra zlost, slezina zadumanost, ledviny strach. Na první pohled je zřejmé, že pokud ladění člověka ovládne orgán, který se vymknul ze souhry s ostatními, nastane v duši nepohoda. Duševní harmonie vzniká a ustaluje se mezi mezními stavy. Provázanost specifických zdravotních obtíží a duševního stavu je v pojetí TCM zcela zřejmá.

Koncept nemoci znamená v TCM vždy projev nerovnováhy.

Nemoc je výrazem nadbytku a nedostatku, zástavy či zbloudění toku energie, narušeného koloběhu životní síly mezi člověkem a světem, nepoměru vrozené životní podstaty (esence) a živin doplňovaných potravou.

Obnovy životní harmonie lze z hlediska TCM dosáhnout různými způsoby.

• Nejlépe je nemocem předcházet a zdraví udržovat životosprávou, vhodnou stravou a cvičením.
• Narušený oběh životní síly lze napravit akupunkturou.
• Nedostatek životní esence je třeba doplňovat přírodními léčivy.